November 2016

afterlife part 4

27. november 2016 at 10:29 | evil spirit |  stories.
whatzzuuuuuup bros
konečně jsem se dokopala k nějaký činnosti.
včera jsem byla na otaku srazu. je to divný, protože já nechodím vůbec ven /a to nikdy/, tak jsem byla trošku vytřískaná z toho, že někam jdu. bylo to takový komorní, asi jenom deset lidí a bylo to hrozně divný. byli tam skoro samý kluci /ale žádnej nebyl cute a neměl kostým kakashiho... why?/ a všichni byli divný. ale byla tam se mnou i Z., takže jsem se bavila jenom s ní a dost jsme si to užily. mluvily jsme o různejch deep věcech a o psaní, protože spolu máme naplánovanou jednu storku a pak jsme byly na čínskejch nudlích. pak jsem hodinu mrzla venku, než si pro mě přijela mamka a pak jsme spolu jely k ní do práce, protože měla noční.
bohnice na mě nějak divně působí, protože jsem tam seděla do půlnoci a napsala jsem jednu kapitolu něčeho úplně novýho a jsem s tím fakt spokojená. uvidíme jak se to vyvine.
a ještě poslední věc- shout out to my sistah and her wattpad

oh my sweet diary here i am to let the stomach inside my brain vomit at you again. /such a great reference tho./ //blink 182 times if you get it.// ///lmao i am so hilarious///

22. november 2016 at 18:51 | evil spirit |  diary
řeknu vám několik důvodů, proč je moje mamka ten nejlepší člověk na světě. za prvý se s ní můžu bavit o stejnejch sračkách jako s K. a není to trapný. třeba dneska jsme se dostaly na taháky v matematice a ona mi vyprávěla jak to kdysi dělali u nich ve třídě. ty chytrý vždycky vypočítali všechny příklady na malej papírek a ten pak posílali po třídě. a mojí mamku zajímalo, co bych dělala, kdyby ke mě někdo hodil ten papírek a učitelka to zrovna viděla. moje odpověď byla, že bych ten tahák prostě spolkla. /but for real tho? i would do it. absolutelly one hundred percent yes./ a pak přišla řeč na to, co bych dělala, kdyby mi ta učitelka pak řekla ať jí ten spolknutej papírek dám. tak jsem odpověděla, že bych ho vyzvracela a to už jsme se s mamkou dost smály a když pak ona řekla ať si představím tu poznámku ve stylu vaše dcera vyzvracela tahák z matematiky, tak už jsem smíchy brečela. i love my family.
za druhý- jídlo. ne jenom že umí skvěle vařit and you know i never say no to some food ale taky umí skvěle vařit v neobvyklejch situacích. třeba lososa v devět hodin večer nebo hranolky pro patnáct lidí. a nebo taky hranolky pro mě, právě teď a to jenom tak, že se jí chtělo. no nemilujte ji.
a ještě si u toho zpívá hajný je lesa pán.
ne vůbec se to neděje práve teď, co to píšu.
not at all.
a za třetí, je prostě úžasná. i když bych ji občas z fleku vyměnila.
what?

můžu si tu udělat menší reklamu?
------>>>>>>můj wattpad<<<<<<------
jasně, že můžeš evil.
děkuji.

jedinej důvod, proč mám wattpad je, protože mám vymyšlenejch spoustu povídek a nechci všechno dávat sem, když je to pro mě fakt spíš deník. takže afterlife vydám tady a možná ještě něco, ale velká většina toho nakonec skončí na wattpadu. /ve wattpadu. haha you get it? im such punner./
jednou budu wattpad famous, sledujte to. hahah. hah. haha. *swets nervously*

dear buttercup,
už se těším na naše společný psaní. nejspíš to bude z mý strany jeden velkej fail, ale lets just try.

užívám si teď celkem volnýho tejde. píšeme jenom ve čtvrtek z fyziky a v pátek ze zemáku a onoje by mělo být na pohodu. je to celkem příjemná změna oproti celýmu čtvtletí, kdy jsem se vlastně vůbec nezastavila a neoddechla si. mrzí mě, že tot akhle nemá i K. není na tý škole úplně spokojená. jasně, musí si tím projít, aby mohla dělat to, co ji baví, ale občas mi přijde, že to prostě nedává. a štve mě, že jí neumím nijak pomoct. ještě se jí do toho přimíchala taková ošklivá věc, /jejímu kamarádovi umřela máma./ takže je z toho všeho dost smutná. ale v pátek má svátek /heh. im a poet/ a já ji chci vzít na jídlo, tak snad se trochu rozveselí. i mean, its free food duh?

yoongi is me in almost any kind of situation. and i love it.

všude cejtim hranolky. asi půjdu zkontrolovat, jestli už nejsou hotový. a pustím si k tomu nějakej slaďák. you know why? to balance the saltiness. because fries are salty and.... okay, im out.

baiii

afterlife part 3

20. november 2016 at 19:18 | evil spirit |  stories.
ou hai bejbíz evil stop, you're embarrassing yourself.
čus!
zrovna se neděje nic zajímavýho o čem bych mohla psát, /kromě yoongiho, ale na kej pop tu máme jiný experty ehm ehm, čus bro./ takže prostě vydám třetí díl afterlife a půjdu se koukat na bts on crack. yes i said. the same person that wants to be ultra successfull in their life.
ještě než vás nechám číst, tak chci všem poděkovat za support end najs komens it míns a lat. okay evil, get out of here. just get out. okej.
a taky chci říct, že to rozjíždím i na wattpadu, kam budu asi dávat i storky, který nebudou na blogu. takže zčekněte můj trash na vodpadu. see what i did there? such a great pun.

and also can we talk about the book cover i made? i mean i did it myself.... like... bros. im so cool. please tell me you like it cuz im insecure.


afterlife part 2

17. november 2016 at 15:22 | evil spirit |  stories.
nebojte neměním se na povídkovej blog. svoje kydy si nemůžu odpustit.
víte, jak jsem minule mluvila o tý čtvrtletce z matiky? tak jsem ji astronomicky zvorala.
nevadí, příště to třeba vyjde...
anebo až přestaneme brát takovýhle sračky a budeme dostávat normální písemky.

anyways, tady máte druhou část afterlife a děkuju za pozitivní feedback ^^


No, popel ze mě není.
Rodiče se kvůli tomu pohádali, protože mamka řekla, že ze mě nezbylo moc, co by se dalo dát do rakve a táta trval na tom, že jeho dcera prostě spálená nebude i kdyby z ní zbyly jenom oční bulvy. Nebo alespoň myslím, že to řekl takhle.
Vždycky jsem doufala, že budu mít lepší smrt. Že si lepší smrt zasloužím. Popravdě si ani moc neuvědomuju, co mě k tomuhle stavu zavedlo. Říkají, že jsem nabourala, ale proč to nikdo říct nedokáže. Ani já sama ne. Takže si asi nic lepšího opravdu nezasloužím.
No co… Teď už jsem mrtvá a nic na tom nezměním.

afterlife part 1

14. november 2016 at 18:50 | evil spirit |  stories.
hai. helou. ic mí áftr a long tajm. jes mí hú promisd tu rajt samthink at d víkend bat iz akčualy a lejzy pís of šit sou...
please don't mind me.

well,
popravdě se mi o víkendu nechtělo nic psát. to je moje jediná omluva.
teď bych klidně psala až do noci, ale bohužel se musim učit na čtvrtletku z matiky. dneska jsem dostala jedničku z bižule a chemie (váuu za to mi tiše zatleskejte. nebo radši nahlas. po tý sbírce trojek a čtyřek...), takže ty známky chci nějak udržet na dobrý vlně. nepočítám s tím, že bych dostala jedničku z matiky, ale trojka by nebyla k zahození. takže se musím drtit.
teď vůbec neprokrastinuju. dělám si přestávku.
vážně.
věřte mi.
a protože nemám čas na psaní toho, co bych chtěla psát, tak alespoň vydám první díl povídky. ve zkratce je to o holce Alex (vím, originalita lvl já), která hned na začátku příběhu umírá a začíná žít posmrtnej život. samozřejmě potkává spoustu dalších mrtvejch lidí a taky jednoho bóje (myslím chlapce). a asi by se to neobešlo bez nějaký akce a fightů, takže here ya go.


/this is cool right? did it myself. so proud. tell me you like it.
plz/

story of how i died a.k.a started listening to kpop

9. november 2016 at 20:05 | evil spirit |  diary
first, lemme just talk about k pop, okay?
Výsledek obrázku pro bts
dON'T EVEN TRY IT GUYS IT WILL RUIN YOUR ENTIRE LIFE RUN AWAY WHEN YOU STILL CAN THERE'S NO HOPE AND NO ESCAPE.

popravdě jsem kej pop nikdy moc nemusela, ale pak jsem nějak narazila na BTS a jejich song blood, sweat and tears a propadla jsem tomu. a teď není cesty zpět.
ve zkratce jsem poslední tři dny strávila zkoumánim jejih ksichtů (myslím bts), abych je vůbec dokázala pojmenovat. nejdřív mi přišlo, že vypadají úplně stejně, ale teď už se celkem orientuju. celkem.
V. mě za to nesnáší, protože svoje kejpopvý období už měla za sebou a já jsem jí do toho zase přivlekla. ale aspoň mi někdo rozumí.




pořád makám na tý povídce, co už strašně dlouho avizuju. dokončený to ještě nemám, ale zvládám to psát celkem rychle, takže možná, asi, nejspíš, snad, doufám, bych vydala první díl někdy příští týden. pokud se mi nebude chtít nic o víkendu psát, tak možná už o víkendu. we'll see.

potřebovala bych bejt celý dny doma, abych zvládala psát všechno, co mám naplánovaný. štve mě to, protože vždycky když mám čas, tak se mi do toho nechce nebo nemám nápad a když zrovna překypuju nápadama a mám na to náladu, tak zase nemám kdy psát, protože se pořád učím nebo dělám jiný věci do školy a pak padnu šíleně unavená do postele.
přijde mi, že druhák je horší než prvák. strašně se na nás všichni učitelé teďka pasou. minulej rok jsme mívali tejdny, kdy se psal třeba jenom jeden test, ale letos píšeme každej den něco. a teď nekecám- od začátku roku se každej den něco učim. je to příšerný.
ale já to zvládnu. příští tejden jsou prázdniny. do tý doby to přežiju.
snad.

o novým americkým prezidentovi se ani zmiňovat nebudu. můžu jenom doufat, že se nás to týkat moc nebude.
aydee, mám pro tebe nápad na povídku. amerika a rusko se dá dohromady a společně budou chtít ovládnout svět a to způsobí třetí světovou a všichni chípneme. najs. i'd definitelly read it.

baiiii^^

4/11/2016- the day i nearly died

5. november 2016 at 20:38 | evil spirit |  music
hello, evil spirit here. and she is emotionally devastated, hurt, sad, angry, happy and most importantly... free.

/všechny tři fotky jsou moje. feelin proud/

jako první bych chtěla říct, že jsem skoro umřela.
and now let's just move on.

asi jako každej koncert na kterým jsem kdy byla, i tenhle /a zvlášť tenhle/ počítám mezi nejlepší večery mýho života. ale zároveň i mezi nejhorší. nikdy jsem nebyla na koncertě, kde by byli takhle crazy fanoušci. nejmilejší lidi, co jsem kdy na koncertě potkala byli na gerardovi a three days grace. dokonce i fanoušci of mice & men a papa roach byli ohleduplný a milí k ostatním, ale to co bylo včera v tipsportu na twenty one pilots bylo šílený.
přijely jsme s L. zhruba ve čtvrt na čtyři a ještě tam naštěstí nebylo moc lidí. potkaly jsme se tam s T. a V. a šly jsme ještě rozdávat letáčky na truce projekt a pak navštívit nechutný hajzlíky. /chtěli za to deset korun a musela jsem prolejzat plotem, protože se to nikomu nechtělo obcházet./
pak bylo najednou pět hodin a všichni začali bláznit a balit si věci a stoupat si ke vchodům. tak jsem si řekla ok, nebudu sedět, když chci bejt ve předu a nějak to přežiju. a já nesnášim dlouhý stání, takže už po půl hodině jsem všechny proklínala a chtěla umřít. no a pak přišla půl sedmá a to byl ten moment, kdy jsme s L. málem chcíply. někdo pár vchodů od nás se rozhodl, že půl sedmá a sedmá /kdy se měly otvírat dveře/ je úplně stejnej čas a protrhl pásku u bariér a hnal se ke vchodům. samozřejmě, když začal běžet jeden, tak museli všichni a s L. jsme byly stržený davem lidí. jak se všichni cpali, aby byli co nejblíž dveřím /který byly samozřejmě pořád zavřený, takže to bylo úplně zbytečný/ tak mě s L. natlačili na ty bariéry, ale takovým způsobem, že je porazili a my málem spadly a ty lidi by nás ušlapali. nebudu vůbec kecat- fakt jsem se v tu chvíli bála. jakože upřímně bála.
pak se to celkem uklidnilo a začali pouštět dovnitř. samozřejmě jsem musela vyhrabat celej vak, takže jsem pak běžela k pódiu a modlila se, aby mi nic důležitýho nespadlo, protože nebyl ani čas to u vchodu naházet dovnitř.
navzdory tomu jak vepředu jsme byly u vchodu, tak jsme s L. skončily asi v pátý řadě. ale i to bylo super a jsem za to šťastná. i když lidi, co jsme měli kolem sebe byli příšerný, ale snažila jsem se na ně moc nesoustředit. i když jednou jsem seřvala za to, že se opírali o můj a L. vak, který jsme měly na zádech, protože to nebylo zrovna moc příjemný.
předskokan bry byl super. předtím jsem ho neznala, ale těsně před koncertem jsem si pustila nějaký jeho písničky, abych nebyla za úplnýho idiota. a jeho vystoupení bylo hrozně pozitivní a radostný. líbilo se mi to, ale je škoda, že mu dali jenom půl hoďky.

pak přišla ta půlhodina mučivýho čekání na piloty. hrozně mě bolely záda a musím se přiznat, že jsem chtěla normálně odejít a někde umřít. bylo tam hrozný vedro, chtělo se mi čůrat, měla jsem žízeň a taky hlad, jelikož jsem naposledy jedla asi ve čtyři hodiny. ale jsem hrozně ráda, že jsem to nevzdala vydržela to, protože kluci předvedli ohromnou show. neumím to ani pořádně popsat, ale jakmile začali hrát, tak ze mě ten nepříjmnej pocit z ostatních lidí úplně odpadl. bylo to jako by ze mě tyler s joshem vytáhli všechny negativní pocity. bylo to obrovský, nádherný, silný a hrozně mě to osvobodilo. /zní to debilně, ale neumim to jinak popsat./
co se týče vizuální stránky, tak jsem nikdy nic lepšího neviděla. všechno měli promyšlený do detailu a nejvíc se mi líbilo, že tyler občas někam zmizel a nikdo nevěděl, kde se znova objeví. taky několikrát vyměnili outfity a překvapilo mě, jak všechno tak rychle stíhali.
dokonce zahráli i goner. písničku, kterou vůbec neměli v setlistu a poslední dobou ji moc nehráli. bylo to ke konci a to už jsem brečela. pak přišla poslední písnička a byl čas na truce projekt. hrozně ráda bych řekla, že nám to nádherně vyšlo, ale není to úplně pravda. nezpívala celá aréna. ale to jsme očekávali. ve předu zpívali skoro všichni a odzpívali jsme takhle půlku písničky, ale pak do toho pořadatelé nebo kdo pustili titanik a to už jsme nepřekřičeli. a taky to kluci neviděli, protože odešli hrozně brzo. takže nemůžu říct že to vyšlo, ale ani nemůžu tvrdit že to byl úplnej propadák. snažili jsme se a dali do toho všechno. a to je to hlavní.

story time:
při rozdávání letáčků, tam seděla na zemi skupinka lidí, který mluvili anglicky a nikdo jim nechtěl vysvětlovat ten truce projekt, protože by to nezvládli, tak jsem se toho ujmula já a sama sebe jsem překvapila, že jsem s nima dokázala úplně napohodu mluvit.

baiii

i missed you my diary

3. november 2016 at 19:45 | evil spirit |  diary
hello
evil spirit is back in her natural habitat.


tak zítra to vypukne.
twenty one pilots v praze.
bože můj

V. a T. a spousta dalších lidí tam bude čekat už od rána. já nemůžu, protože mi mamka nenapíše omluvenku, takže jedu až po škole s L.. nikdy jsem nejela na výstaviště jinak než autem, takže metrem to bude asi oříšek. nejde mi o metro samotný, tam se v pohodě vyznám, ale nevím přesně jak daleko je ta zastávka od arény a ni nevím kudy se tam jde, takže toho se trochu bojim. ale nejedu sama, takže to nějak zvládneme. doufám.

strašně moc doufám, že vyjde ten truce projekt. bylo by to neskutečný.
ale máme k tomu dobře našlápnuto. dohromady jsme vytiskli tak 2000 letáčků, na fb události je asi 600 účastníků a hodně lidí to bude pomáhat rozdávat. je úžasný, že jsou lidi takhle ochotný pomoct a věnovat něčemu jejich čas. strašně si toho vážim.

same.

už mám zabalený věci s sebou, třikrát jsem zkontrolovala, jestli mám lístky a ráno si musim přihodit jídlo. jestli mi něco bude chybět, tak se asi zbláznim, protože mám napsanejch mega blbenek a dokonce mám i upomínku na ráno, abych si nezapomněla vzít vak, kde mám deku a hlavně ty lístky.

určitě můžete o koncertě čekat článek. nevím jestli budu už v sobotu ok, ale vynasnažim se. asi budu úplně mrtvá a budu brečet, že chci zpátky....
radfordová tam nebude a chtěla by být, takže kvůli ní budu riskovat karlův život a něco vyfotím.
karel je můj mobil.....
dont ask me.

dneska byly třídní schůzky a já měla hroznejch strach, že mě mamka seřve za čtyřku z matiky a nepustí mě, ale je úžasná a nic mi na to neřekla.

moje nejhorší scénáře na zítřek zahrnujou: kolonu na dálnici, vykolejený metro, hořící tipsport arénu, umlácení lidma ve frontě, zapomenuý lístky doma, krádež mejch lístků někde v metru, teroristickej útok a tak podobně.
musíme doufat, že nic takovýho se nestane.
prostě mi držte palce, prosím. hlavně na truce projekt.

baiii