jsem unavená. mám pocit, že budu i nemocná, ale potřebuju jít zejtra na trénink, takže se musim držet. maximálně lehnu příští tejden. who cares. no one.

mamka mi dovolila pozvat si pár kamarádů na narozky.

přijde asi půlka mojí třídy. mám pocit, že to nečekala, ale patnáct je vám jenom jednou, takže chci aby to stálo za to. i když je to jenom jeden bezvýznamnej rok navíc.

těšim se na to. mám slíbený cd my chem a nějaký jejich jiný věci a nemůžu se dočkat. my life's gonna be great.

o víkendu mám zase soustředko. vůbec tam nechci, vždycky mě to hrozně zničí a nebaví mě to. nebo baví, ale nebaví mě ty lidi. je jedno jak moc na ně trenérka řve, ať jedou na plno, stejně vypadají jak parta zombie. nemáme šanci vyhrát, nezasloužíme si ani to poslední místo.

aweee :3

aloha. zejtra jedu na hory a vůbec se mi tam nechce. bohužel tam prostě musim a přes to nějak vlak nejede, takže mám pocit že tam zhebnu.

mám se líp. vlastně bych mohla říct, že už se mám dobře, navzdory zítřku. jo je mi fajn. divně fajn, ale fajn. tohle už jsem někdy řekla ne?

dlouho jsem neviděla violettu a vůbec mě to nesere, dlouho jsem mu nenapsala a taky mě to nesere (no dobře, napsala jsem mu právě teď.), dlouho jsem nebyla na tumblr a překvapivě je mi to taky fuk. celý moje dny se teď točí kolem mcr a tak mě zajímá jenom to, co je nějak spojený s mcr a zajímají mě oni a jak dopadne nějaká pitomá frerard povídka, (některý jsou celkem dobrý, ale ty český jsou hrozný sračky.) kolik který cédéčko stojí a jestli mají i moji velikost black parade trička. sem tam vytvářim nějaký konspirace a pochybný teorie o jejich návratu a nasdílim na svoji zeď miliardy videí, kde jsou oni a sakra... takhle bych klidně mohla prožít celej svůj život.

jedna věc mě ale trochu sere. na rock for people se tenhle rok sešla celkem dobrá parta mejch fav skupin a já mám tak 10% šanci, že tam budu. zachrání mě někdo?

a jen tak mimochodem na mým druhým blogu (zde) mám další, úplně jinou povídku a mám z ní i dobrej pocit, ačkoliv je to jenom taková random srajda, ale dobře se to píše. ono všechno, kde se vyskytujou bvb a mcr se dobře píše. nebo mám alespoň takovej pocit.

teď už vážně... byee.

tyhle věci mě jednou zabijou. xD

dneska jsem se nějak víc pustila do psaní a pozor... nic jsem ještě nesmazala. a mám v hlavě jednu takovou story, takže se možná objeví na druhym blogu, ale nemám žádnej název a vůbec nemám tušení jaká bude hlavní pointa. hlavně, že to mám promyšlený.

this thing broke my fucking heart.

nejdřív jsem se na prázdiny vůbec netěšila, ale podle toho, jak moc jsem si zvykla nedělat nic, toho budu na konci litovat. v podstatě jediná užitečná věc, kterou jsem udělala bylo, že jsem si jednou přečetla zemák a zjistila, že mi chybí dost důležitý poznámky a v úterý píšeme. feeling great

mám pocit, že umřu.

ne fyzicky, ale psychicky. jako by mě někdo zevnitř rozebíral. haha. ebola. ne vážně. možná je to tim, že bvb budou na rock for people a já ne, i když moc dobře vim, že to je ta nejmíň pravděpodobná možnost, ale na něco se vymluvit musim ne?

dnešní den jsem strávila jednou jedinou věcí. čtením nejlepší povídky, co kdy kdo (klik) napsal a ani dámy z téhle dimenze ...klik... to asi nepřekonají, ačkoliv, co si budeme povídat, jsou skvělé, milé a jejich Jack a Jinxx jsou nejlepší na světě.

Ale lost in love you are si zaslouží, knížku nebo film, nebo alepoň komiks, protože některý ty části fakt stojí za vyobrazení.

po dlouhý době jsem z nudy zapla ask a narazila jsem tam na jednoho dost zajímavýho týpka, kterej mě děsí, ale hrozně zajímá zároveň. řekla bych, že je chvílema dost psycho a tak se bavíme o ebole a válce a pak je zas dost v pohodě a tak rozebíráme, jestli byl gay jenom satan nebo i bůh a nadáváme na ně a chvílema uctíváme satana a attilu a všechno jsme to stihli za tři hodiny a sakra... s nikym jsem si asi nerozuměla tak dobře, jako s patnáctiletym psychopatem. doufám, že to o mě nic nevypovídá. všichni mlčte.

z Metra jsem posraná strachy. beze srandy. ale musim to dočíst, protože si Arťoma představuju asi jako franka ve většim a musim vědět, jestli přežije, nebo ho něco sežere. bez toho prostě můj život nebude pokračovat. a jestli umře...umřu taky.

hrozně mě těší, že se vám líbí to, co tvořim. mám v plánu dodělat do konce tejdne další věc, ale nemám dost bílý barvy, takže nevim, jak to svedu. každopádně to uvidíte tak jako tak, protože jste prostě skvělí a já nevim. úžasný. ztrácí to pointu.

muhahahaha

Jacksonová tvoří

vytáhla vodovky z první třídy a voalá....

heyyy guys

nevim, co s tim pátkem třináctýho všichni mají. je to den jako každej jinej. (dobře, tak je to možná trošku satanskej den a vrahouni v maskách ve stylu slipknot vytahujou motorovky, ale jsou ostatní dny tolik odlišný?)

vlastně jsem si dnešek užila víc než všechny ostatní. je fajn pozorovat kolem sebe ty ustrašený lidi, jak se pořád dokola rozhlížej na přechodech a parkovištích, čekaj až se staně něco děsivýho, protože hej... je pátek třináctýho, den, kdy takový existence jako já vylejzaj ven a smějou se jim. je to vtipný.

kdyby se mcr vrátili k sobě nebylo by to ono. máš pravdu, ale nějak se nemůžu vyravnat s tim, že je nikdy neuvidim na živo. kašlu na nový alba a nový fotky a všechno tohle... já chci jenom jeden jedinej koncer. jeden. jedinej. chci moc, já vim.

*dramatické odkašlání*

Aydee máš naprostou pravdu. někdo po nás jde. cítím to.

mám pocit, že A. je iluminát. ne protože, by všechno věděl, nebo měl nějaký zlý úmysly, co se světa týče, ale je prostě všude. kam se kouknu, tam je jeho jméno, nebo něco, co mi ho připomíná. děsí mě to. a někdo z vás mě určitě sleduje. přiznejte se.

jak se vůbec všichni máte?

deprimuje mě, že je už únor a já si na svym "goals of 2015" seznamu neodškrtla jedinou věc. možná je prostě lepší nechat běžet věci jen tak a nestarat se o ně. nic si neplánovat, na nic se netěšit, jen čekat, co přijde zítra. ...svůj život rychle utratit. nic nezískat, nic neztratit. nevim, kdo to napsal. a měla bych to vědět. ooops

mám pocit, že čím, víc se fyzicky ničim, tim silnější jsem. jak fyzicky, tak psychicky.

nevim, kolik jsem udělala cviků a videí, ale nemůžu udělat krok a zároveň bych klidně teď mohla jít běhat maraton. je to divný. ne. já jsem divná.

tohle mi hrozně chybí.

mimochodem, viděli jste to video, kde si Gee na svým koncertě pronesl: It's kind of crazy. I broke up your favourite band. ? (jestli ne, je to někde na mym tumblr.)

když se to objevilo na netu, strhla se obrovská vlna hejtu na Gerarda. nechápu proč. my si z toho taky pořád děláme srandu, podstrkujeme mu to a on má tu trpělivost, že na to nereaguje, nechává to bejt, ačkoliv to v něm něco musí vyvolávat. možná znechucení k těm fanouškům. nevim. kolikrát jsem to viděla na twitteru, když ho někdo označil u těch mcr break up jokes obrázků a nelíbí se mi to. my chemical romance je prostě minulost. i když není špatný doufat. já taky doufám. každej den.

byee

jsem hrozně unavená. je neděle, takže bych asi neměla bejt, ale je vůbec něco tak, jak by to mělo bejt? vidim to tak, že tohle dopíšu a zalomim to. asi umírám.

milá Aydee, Metro je opravdu lahodná knížka. už nikdy nevlezu do metra. nikdy. ďáblové můžou být kdekoliv...

výsledky z olympiády nevim. nikdo mi nic neřekne. musim si počkat do školy.

na to, že na tom celkem dost závisí moje budoucnost co se školy týče, je mi to jedno. buď na tom budu hodně dobře a nebo hodně špatně. zeus rozhodne.

mám spoustu času a spoustu možností a nikdy to nevyužiju. plýtvám časem, kterej mi pak schází a ani pak mě to nedokáže vystresovat. pomalu přestávám vnímat to důležitý kolem sebe. přestávám i cejtit. asi. těžko říct, jestli to dělá puberta, nebo to tak bylo vždycky. jsem divnější a divnější. nejhorší na tom je, že si toho máma všimla dřív než já.

i když to vlastně není tak hrozný. nějak to přežiju.

ale nepřežiju nadcházející tejden. s bratrem a jeho třídou odjela na lyžák i půlka naší třídy a mezi nima i K. takže teď tam zbyla jenom L. a Z. a ještě u nás bude H. myslim, že umřu. držte mi palce.

byee

zejtra jedu na olympiádu z češtiny. pokud do dám na nějaký slušný místo, čímž myslim první tři, tak mě bez problému vezmou na školu. kupodivu, jsem se i dokopala k tomu se učit, ačkoliv stejně spolíhám na tu slohovou část. vyšvihnu jim tam nějakej depresivní příběh, aby věděli, že ne všichny děcka jsou šťastný, na konci někoho brutálně zavraždim (v tom příběhu) a hele jak mě šoupnou na poslední místo a pak na psychinu. sounds cool.

chybí mi. pořád si představuju, jaký by to bylo, kdyby tu teď byl se mnou. je těžký na to nemyslet, hlavně když na mě vždycky vyklopí takový hrůzy. mám o něj strach. chci ho obejmout. and I want you so much and it hurts. and I want you so much and I cannot have you.

jinak ISF budu přidávat asi postupně, protože je tu přece jenom jedna osoba co to čte a je to hrozně moc fajn. děkuju.

konečně je poklad můj doma. čekala jsem na to asi měsíc a nemohla jsem se dočka a každej den jsem vyhlížela pošťáky a už to mám přečtený asi pětkrár a je to úplně epický a asi donutim Gerarda, aby napsal pokračování.

poslední dobou jenom píšu. píšu třeba půl dne v kuse a pak všech dvacet stránek smažu a začnu znova. nevim proč to dělám, ale uklidňuje mě to. mám pocit, že pořád můžu. že mám pořád sílu vstávat. znova a znova. i když je to jenom psaní.