January 2015

Gee you made my year.

30. january 2015 at 20:49 | J&mie Jackson |  music
let's be honest. I've never died so reall before.
Radfordová promiň.

původně jsem tam vůbec neměla jít. byla jsem s T. domluvená na blessthefall, ale hned jak jsem zaregistrovala, že se u nás objeví Gerard, věděla jsem, že tam prostě nesmim chybět. a tak koncert blessthefall padl a taťka objednal lístky na Gerarda. i tak jsem se ptala, jestli T. nechce jít a ta mi řekla, že ho nesnáší, takže jsem zůstala forever alone s tátou. nakonec to dopadlo tak, že T. toho litovala.

byla jsem nervní jako vždycky. už ne tolik, jako když jsem byla na Of mice, ale byla jsem. protože... protože Gerard.
do poslední chvíle jsem ani nevěděla, kdo je předskokan, ale Gee si nemohl vybrat nikoho lepšího. Nothing but thieves. nikdy předtim jsem o nich neslyšela a asi si za to omlátim hlavu o stůl, protože jsou sakra úžasný.

ta červená je děsně sexi.
jediný, co mi na nich vadilo bylo, že začínali asi o hodinu pozdějš, ale rozhodně to čekání stálo za to.
Gee začínal půl hodinky po nich a během čekání jsem měla pocit, že mi odumřou záda. ale zvládla jsem to a díkybohu i funguju.

hodně mluvil. o jeho dětství, o depresích, něco prones i ponožkách, který mu tam přistály. teda doufám, že to byly ponožky. a lidi křičeli. hodně a tak synchronně, skoro mi to vyráželo dech.
a on vypadal šťastně. možná je mu bez mcr líp.
od středeční noci jsem si uvědomila, že je mi tak nějak jedno s kým bude hrát. dokud budou všichni z mcr něco dělat budu šťastná.
nevim, jak jinak už to mám popsat. bylo to úžasný. a i hodně nad moje očekávání, protože na živo je mnohem lepší, než z alba, takže doufám, že příští rok tu bude zase.

fotky níž...

muhahaha.

29. january 2015 at 19:19 | J&mie Jackson |  diary
hey,
původně jsem na dnešek plánovala něco o konceru Geeho, ale mám důležitou zprávu, takže to nechám na zítra. mám druhej blog, ale jenom na povídky, takže abych s nima nestrašila tady, o teď budou všechny tam. včetně ISF, kterou tam během dnešní noci přesunu a od tuď ji smažu, takže už jí tady v životě nenajdete. rozumíme?
rozhodla jsem se tak proto, že jednak to tu chci zachovat, jako vylejvárnu svejch citů a taky protože mám moc a moc ideí a zachvíli bych se z toho zbláznila, takže proto mám i druhej blog, čistě na povídky. wow.

nebudu tam psát žádnej "úvodní, uvítací, nevimco článek", protože mě stejně všichni znáte a pochybuju, že tam bude chodit nějakej stranger, takže tam jenom přehodim ISF a konec. tečka. ende.

jinak asi budu i psát povídky na přání, pokud někdo bude chtít. that would be awesome. a takový ty jednodílovky, co nedávaj smysl. a mám vymyšlenou jednu děsivou dlouhou story, ale bojim se jí psát, protože se mi o tom zdá a bojim se. okay. im weird. i told you.

proč já to všechno píšu, když z toho stejně bude hovno?

bye.



end it. someone end it.

25. january 2015 at 19:25 | J&mie Jackson |  diary
chci napsat knížku. příběh, kterej by všichni nenáviděli, ale přesto by ho četli dokola a dokola. něco, co by člověk probrečel od začátku do konce, u čeho by křičel a prožíval bolest postav jako svoji vlastní. ale nedokážu to. nedokážu napsat jediný slovo. pokaždý, když na to myslim lituju, že jsem se kdy narodila. vymyslela jsem něco hroznýho. a teď s tim musim vydržet.


ale jinak je mi fajn. odbarvila jsem si hlavu, teda jenom odrosty, takže zítra můžu vesele barvit na červeno. těšim se.
a můj ďábelský plán na koncertě pána Waye asi nevyjde, protože si parchant jeden odbarvil hlavu. no nevadí.

jinak, tohle jsem včera objevila na facebooku. povinně přečíst! něco na tom je. dává mi to trochu naději.

nemůžu se dočkat konce školního roku. až budeme s K. všechno moct říct. všechno jí to vpálit. už to nechci v sobě dusit, dělá se mi z toho zle, ale nemám na výběr. chci aby konec devítky proběhl v klidu. a navíc ona může udělat takovou scénu z toho všeho... celý se to rozpadá. nechci na to myslet. nechci vůbec nic. je mi hrozně.

So long and goodnight Danny

23. january 2015 at 17:59 | J&mie Jackson |  diary
vždycky jsem chtěla bejt u nějakýho momentu, kterej tvoří historii. kterej zasáhne do okolních životů a pozitivně či negativně je ovlivní. často jsem nad tim přemejšlela, ať už se týkalo čehokoliv a představovala jsem si, že i já jednou u něčeho takovýho budu. nečekala jsem ale, že to bude zrovna dneska. a že to bude zrovna takle a že to bude zrovna tohle.
možná už jste o tom slyšeli nebo četli. já se dozvěděla dneska dopoledne a do teď jsem se nějak z toho nevzpamatovala. a jde o to, že Danny Worsnop se rozhodl opustit Asking Alexandria. je to na jejich fb, psal to Ben a napsal, že to není konec, že je to jenom začátek, tak doufám, že se brzo dozvíme, co se chystá a kdo Dannyho nahradí.
myslim, že je toho už dost. to je tady mcr, támhle asking alexandria. už mě to nebaví.

překvapilo mě, že se se mnou Z. dneska bavila. nic jsme si neudělaly, ale normálně se mnou moc nemluví. no, normálně... nebaví se se mnou, když je ve škole L. nevim jestli se to vztahuje i na K., ale když tu nejsou mluví se mnou. vím, že má s L. problém. i když se s ní dost často baví víc než se mnou někdy Z. nerozumím, ale dneska to s ní bylo fajn, jenže dneškem to asi taky končí, protože hned jak se to v pondělí vrátí do starejch kolejí, bude to stejný. nevim, co s tim mám dělat. nechci o nikoho přijít.

s K. si kopeme hrob. teda vlastně hlavně ona, ale já jí oddaně podporuju, takže jestli někdy něco z toho, co provádíme praskne, jsme v loji obě. vim, že to co děláme je špatně, ale ona mě a K. provedla horší věci. je na čase vrátit úder. zničit nepřítele jeho vlastní taktikoua přitom se tvářit jako kamarád. je to hnus, já vim, ale karma mi to vrátí. pokud jste chytrý možná přijdete na to, kdo je ona. mluvim o ní často. jen to nechci řikat přímo. pak už byste mě měli za satana všech satanů.
make no apology. it's death or victory.
dochází mi díly violetty a mám hlad. s tím prvním nic neudělám, ale s tím druhým jdu. takže byee

...mindfuck...

20. january 2015 at 20:25 | J&mie Jackson |  diary
hej hej bloggers
(wow. that was stupid. great.)

mcr days anyone? no?

jsem my chemical romance posedlá. i já to přiznám, takže je to fakt vážný, ale je to fajn posedlost. i když to bolí a brečim. ale gerard už je blízko. bude zase fajn.

mám otázečku... chcete, abych dopsala ISF? mám už skoro hotovou další část a napadla mě jedna taková věc a začalo se mi to docela rozjíždět a tak. já vim, že to furt natahuju a slibuju a ISF tohle ISF támhle a prostě jenom chci vědět, jestli si to někdo přečte. (K. ty si přečteš i když nebudeš chtít. jinak bude avokádo na který do smrti nezapomeneš. jen vtip. hahaha.)

zjistila jsem, že mi sem chodí lidi, který neznám. něco se stalo?

příští školní rok budu mít nejspíš tašku MCR, penál MCR a tužky MCR. a jestli vyrábí ještě nějaký jiný školní srajdičky s MCR, tak je taky budu mít. feeling fine guys

heh. L. našla jakýsi "návod" na vyvolávání satana. tak jsem to včera večer zkusila a nic, dobrý, nemohla jsem usnout, ale nic se nedělo. ráno pak jako vždycky projíždim twitter a najednou na mě vyjede Satan is now following you on twitter
mám neblahé tušení, že to zafungovalo. scary as fuck

byee.

jsem vážně nemocen.

16. january 2015 at 19:06 | J&mie Jackson |  diary
téma týdne: život bez internetu. ... ... ... ... ne. už nikdy víc. měsíční terapie mi stačila. díky.

někam na stranu blogu jsem přihodila svoje sociální sítě- just sayin'- takže si mě klidně přidávejte, sledujte, pište, jsem in meeting new people mood.

a krom toho jsem nemocná a posedlá violettou. ale začíná to bejt vážný, protože kdybych nepotřebovala na záchod, asi bych se ani nepřinutila to vypnout a jít něco napsat. halp meh.

bolí mě záda.
a hlava.
vlastně všechno.
paralen mi moc nezabírá. akorát po něm usnu a spim o pět hodin víc, než jsem jinak schopná, ale nic jinýho nedělá. nechápejte to špatně- je to poprvý za půl roku, co jsem si brala prášek, takže to není tak jako, že by už na mě neučínkoval, protože ho do sebe cpu skoro pořád. práškům se snažim vyhnout.

uklidnění pro radfordovou: na německu není nic úžasnýho pokud nejedeš do nějakýho většího města a tam já nikdy nebyla. jezdíme jenom na pohraničí do žitavy a je to tak dvacet minut od českejch hranic a když přejedeš ty pomyslný hranice, ani si toho nevšimneš. žádný policajti ani takový ty budky, co bývají na hranicích. přesně vim kudy budu emigrovat z česka.

nemoc má jenom jedinou výhodu. a to, že ležíte a nemusíte nic dělat. nevýhod to má spoustu, všichni víme jaký a pro mě je to většinou i to, že prošvihnu něco důležitýho. a to by to nebyla moje smůla, aby se zrovna v ten den, co nejsem na tréninku neobjednávali kostýmy. takže skvělý. L. nadiktovala špatný velikosti, (ačkoliv za to nemůže. prej mi posílala sms, ale mě nic nepřišlo.) a taky nemám tušení, jaký ty kostýmu budou. můj život je lepší a lepší.

mám ráda ironii. kdo ne?

(ehm. a zdravím K. mám tě ráda.)

here I come germany.

13. january 2015 at 21:00 | J&mie Jackson |  diary
ich bin... fuck.
dobře něměcky neumim, ale i tak jsem dneska byla v německu. (a taky v polsku. black magic) a to z jednoho prostýho důvodu.... šopování! yaaay. (nejlepší na tom je, že jsem byla nakupovat místo školy. hehe.)
jednou za půl roku jezdíme do německa nakupovat jídlo. je tam levnější a taky... je to jídlo, whatever. kdo by nerad nakupoval jídlo? ještě když tam mají takovej výběr....
ale jako srsly? to, co se u nás vejde do jednoho regálu, mají oni ve čtyřech a to jsme byli jenom v blbym kauflandu.
samozřejmě jsem si tam nabrala hrst čínskejch polívek a celozrnejch chlebíčků a taky deset plechovek s krájenym anansem. (nesmějte se. mám ráda ananas) mám jídlo na měsíce dopředu.

zejtra budu řikat tu básničku. umírám už teď. halp meh


ta dobrá nálada se mě pořád drží. nevim jestli to mám nějak přijmout nebo to jen tak nechat, ať si to se mnou dělá, co chce. ale je to fajn. asi jsem šťastná nebo tak něco.

mám z německa suprovej zelenej lak na nehty. vypadá trochu jako jadernej odpapd.

jsem unaven.
byee

vůbec nic z tohohle článku nedává smysl. sorry.

those secrets I adore

11. january 2015 at 20:17 | J&mie Jackson |  diary
jsem extrémně unavená a zároveň vůbec. something is wrong with me.

mám najednou velkou radost ze života. ze všeho co dělám, z lidí, se kterejma mluvim, z každý maličký pitomosti a jakkoliv mi ten pocit přijde divnej, nemůžu se ho zbavit a drží se mě a všechno se zalejvá duhou a jednorožcema a je to krásný. asi je to tou zamilovaností. sbohem lednová deprese.
ne vážne. je to fajn. všechno. a on je tak..... asfghjkl. I'm done.

udělala jsem si k večeři banánový palačinky. nic lepšího neexistuje. užrala bych se jich.

ta modrá už je dole. z rukou úplně a z hlavy skoro. dneska budu objednávat červenou, musim se pokusit odchytit stejnej odstín jako má Gee, abych mohla uskutečnit svůj ďábelskej plán. muhahaha.

a když už jsme u těch ďáblů...z tohohle jsem nemohla. klik.

jednou když jsem byla menší, tak mi taťka četl z knížky o jizerskejch horách, jmenuje se stezka odvahy. na asi 300 stránkách ten chlápek popsal dva dny suprovýho dobrodružství a bylo to o nějakym skautovi. tu knížku pořád mám a pořád jí čtu. dokola a dokola. párkrát jsme se s tátou snažili najít nějaký místa, kde se odehrávaly ty nejdůležitější momenty, ale nic moc jsme nenašli.
nedávno táta dostal jinou knížku o jizerskejch horách a povedlo se nám objevit z čeho asi čerpal autor stezky odvahy a kdo asi byl jeden z hlavních hrdinů. máme tohle odtajňování a spekulace, jako zábavu na večer a neuvěříte, ale je to asi tak napínavý, jako kdybyste ten příběh z knížky prožívali sami.

nevermind.
byee

...havenoidea....

9. january 2015 at 19:38 | J&mie Jackson |  diary
obarvila sem si čtvrtku hlavy na modro a mamka o tom neví. feeling good.

mám se fajn. divně fajn, ale fajn.

zjistila jsem, že jsem hroznej srab.
máme umět na literku nějakou básničku a dneska, jakožto první zkušební den, nevyvolává učitelka, ale chodíme dobrovolně. a my, taková líná třída, samozřejmě mezi sebou nenašli nikoho, kdo by se pro dobro třídy obětoval a šel ji řikat. o přestávce před literkou jsem teda pendlovala po třídě a zjišťovala jsem, kdo by eventuelně šel, aby to nepadlo na mě. nenašla jsem nikoho.
o hodině jsme deset minut poslouchali proslov naší třídní o tom, jak bude o víkendu zklamaná, protože nikdo nechce dobrovolně říct básničku. celejch těch deset minut do mě ještě k tomu hučela Z., ať jdu, že jí umim. jenže já byla hrozně nervózní a Z. mě znervózňovala ještě víc a měla jsem co dělat, abych nevybuchla.

mám od tý modrý barvy ruce a nejde to dolů. ugh.

dneska jsem porušila svoje svatý pravidlo "žádný jídlo z mcdonalda nebo kfc".
na cestě k tátovi jsem měla hroznej hlad, takže jsem si dala big tasty s hranolkama a colou. už to nikdy neudělám. vážně ne. přísahám na svůj chudáček žaludek. je mi po tom hrozně blbě, vyletěl mi tlak a když se pohnu točí se se mnou celá planeta. co dokáže junk food.
pokud bych někdy měla něco někomu poradit, je to tohle. nejezte mcdonald. nechte ty svině zkrachovat. prosím.

ta modrá mě fakt fascinuje.

the love of my life

7. january 2015 at 21:04 | J&mie Jackson |  diary
hned jako otevřu mail, na mě kromě milionu upozornění z novy a facebooku vyjede i jedno nemilý překvápko. blog missnothing po třech letech končí. nevim, jestli ten blog znáte, ale jak dáma sama řekla- je to slušná encyklopedie metalcoru a stojí za to se na něj kouknout, i když je tak trochu po smrti. ten blog.


téma týdne je tajemná osoba. že bych něco napsala?

hehe. nikdy ho nesundám z ruky.

pořád mi dost chybí. je to zvláští pocit. ještě zvláštnější je, že já mu taky chybim. kdyby mi někdo před rokem řekl, že se tohle stane, vysmála bych se mu. někdo tak dokonalej jako on, a zajímá se o někoho jako jsem já. impossible. ale děje se to. a nechci to měnit, i když z toho mám strach.

škola mě unavuje. vstávání ve třičtvrtě na šest budu nesnášet asi do konce svejch dní. je to hrozný. zejtra píšeme z matiky a já se na to ani nekoukla a slíbila jsem mamce, že se na to budu učit. no, problémy jsou na cestě.

dneska už končim. potřebuju naspat svejch osm hodin.

byee.