October 2014

jsme opravdu tak špatní?

29. october 2014 at 21:07 | J&mie Jackson
hello,
tak nakonec jsem se konečně rozhoupala k nějakýmu víc tématickýmu článku. využiju tak trochu téma od Aydee,ale spíš jako inspiraci a takovej odrazovej můstek k tomu,co jsem chtěla napsat už delší dobu. nevěděla jsem jestli by to pořád někdo chtěl číst, protože je to dost omílaný téma, ale Aydee se ozvala, Aydee řekla, Aydee rozhodla o mém dnešním večeru, tak uposlechnu a něco stvořím.

jak teda vidím jednadvacáté století a vztahy mezi dvěma generacemi já?

Drawing #1

26. october 2014 at 21:13 | J&mie Jackson
hi world,
tak jsem se konečně dokopala k tomu, tuhle rubriku udělat. po dvou měsících je to co říct, ale je to tady i s prvním výtvorem.

dovolím si říct, že to patří k těm lepším věcím, co jsem kdy stvořila a je to super jednuchý. použila jsem tužku na obrys a zbytek je dělanej černým fixem. samozřejmě s předlohou, nejsem mistr.
ale i tak doufám, že se líbí a určitě mi dejte vědět v komentu, jestli chcete vidět další.


50 otázek, na které se nikdo neptá.

24. october 2014 at 21:52 | J&mie Jackson
čus! dneska tu mám ten tag, i přes to, že je nesnášim, ale chtěla jsem si trochu oddechnout a taky tušim, že dnešní článek bude tak jako tak sračka, tak to alespoň zamaskuju tim, že je to tag. to je sračka sama o sobě.

a nikoho nezataguju, protože jsem moc líná, takže mi poděkujte.

so, let's do this...

Bring Me The Horizon- DROWN

22. october 2014 at 20:22 | J&mie Jackson
tak jsme se toho dočkali. a je to pecka!
teď už nezbývá nic jinýho, než to album.


(myslím, že už všichní chápeme, proč Matt vypadal jak vlkodlak.)

tak nakonec to poselství. "neříkej hop, dokud tvůj jednorožec nepřeletí duhu."

22. october 2014 at 20:17 | J&mie Jackson
pořád se nemůžu dohrabat k něčemu pořádnýmu. ať už se to týká blogu, školy, tréninků a nebo mýho vysoce spolehlivýho "hubnoucího plánu", kterej ani nezačal a už končí katastrofou v podobě čokolády, pořád všechno odkládám. dneska to flákám s myšlenkou, že zítra se už do toho pustím, ale zítřek je stejný, jako dnešek.

dnes je ten zítřek,
o kterém jsi mluvil
včera.

K. mě pobavila. neustále se "uráží" na našeho spolužáka a dneska to zašlo fakt do extrému. on jí podtrhnul židli a ona se nasrala a v hodině odešla někam do neznáma a vrátila se asi až po deseti minutách. nejlepší na tom je, že učitelce to bylo jedno. vítejte v naší třídě.

no, vrátím se k začátku. mám takovou ideu a chtěla bych vás do toho trošku zapojit bobánci. (můžu vám tak říkat? prosíím) ještě než utečete, poslouchejte. ehm.. čtěte. jelikož často nemám o čem psát a většinou do článku naflákám první, co mě napadne, chtěla bych vás poprosit, abyste mi napsali pod tenhle článek, nebo pod jakejkoliv jinej něco, o čem byste chtěli, abych se rozepsala. já si něco vyberu (pokud vůbec bude z čeho) a něco splodím.
jasně, je to jako téma týdne, jenže tím jsem dost časově a někdy i obsahově svazovaná, kdežto na tohle budu mít víc času, protože to není jenom tejdení záležitost a taky to bude něco, co by vás mohlo zajímat, pokud něco navrhnete. a taky se na tom budete podílet, což by mi přinášelo ještě větší radost.
můžete si psát o cokoliv. ať už se to bude týkat mýho života (ale žádný prasárny xD) nebo jenom mejch názorů na danou věc, je mi to fuk.
budu ráda za všechny nápady.

co se bude dít v příštích dnech:
-bude článek o hudbě
-další kapitolka je skoro dopsaná, takže víte, co následuje
-nejpozdějš o víkendu se vrhnu na tu rubriku, kam budu dávat svoje umělecký díla
-bude tag! ano je to neuvěřitelné, ale bude tag.
-a bude taky recenze na nějakou knížku. naposled tu byla jedna asi pře x milionem let, takže něco určitě bude.
-a pak mám takový malinky překvápko, ale budete mi to musel nejdřív schválit. je to tak trošku kravina, ale bavilo by mě to.

(je konec článku a já stále nemám nadpis. asi tam šoupnu dnešní datum, nebo poselství jednorožce, nebo tak něco.)




Deathstars

19. october 2014 at 20:13 | J&mie Jackson |  music
aaaaaaa čus!
nevím kde mám začít, protože vžycky, když se ocitnu na nějaký takovýhle akci, tak se ve mě mísí spousta pocitů a mám hroznou chuť o tom pak někomu vyprávět, ale nikdy nevím, kde a jak mám začít.

nooo, co takhle to rozebrat od začátku...?

na pohodu s deathstars

17. october 2014 at 22:37 | J&mie Jackson
aaaaa čus!
poslušně hlásím, že dnešek je jeden z nejlepších dnů mýho života.
pamatujete se, jak jsem povídala o tom překvapení, co mi můj milý papík nachystal? původně jsem ho měla dostat až zítra, ale usoudil, že bych se z toho nemusela vzpamatovat, takže mi to dal už dneska.
no, málem jsem z toho umřela. v životě by mě nenapadlo, že k svátku dostanu tričko s black veil brides a LÍSTEK NA KONCERT!!!
ne nedělám si srandu, taky jsem z toho byla vyplesklá a rozbrečela jsem se.

ani nevím, jak to mám všechno popsat. je to jako, kdyby se zase všechno zvedlo ze svejch vlastních trosek, gravitace přestávala působit a já zas mám něco, co můj život nedělá jenom bytím, ale životem. něčím plnohodnotnym a smysluplnym. nechápu, jak to tátu napadlo samo od sebe. ale rozhodl se, já mám a všechno je fajn. miluju ho.

asi bych mohla říct na koho vlastně jdu, což?
je to švédská industrial-metalová kapela DeathStars. (něco jako ramstein, jen zpívají v angličtině a jsou čtyři) do dneška jsem o nich neměla vůbec ponětí a na první poslech mě ani moc nezaujali, ale už jsem si stihla přehrát většinu jejich písniček a čím dýl je poslouchám, tím jsou mi příjemnější a sympatičtější. je to taková pohodová muzika, nic, co by vás nutilo skákat a máchat hlavama, jak idioti, ale zase to není žádná ukolíbavka. prostě příjemná, přiměřená muzika. takže se na zítřek dost děšim.

novinka číslo dvě:
zase jsem si hrála s barvama a mám růžovo-červenou hlavu. byla jsem celkem překvapená, že mi to mamuška dovolila, takže jen čekám na babčinu reakci, až se vrátim domu. to bude extrém.

(pokud chcete vidět fotku, rozklikněte článek. pozor, jen na vlastní nebezpečí.)

happy name day to me..

15. october 2014 at 21:04 | J&mie Jackson
čusík mimozemštani,
nevim, co z toho dnešního pokusu o něco normálního vznikne, ale asi nic.

krom toho, že mám svátek a dostala jsem spousty věcí (info příště) se nic moc neděje, takže nevím, o čem mám psát. tak budu jen tak krafat.

dneska je v show jana krause adriana křečková, pokud znáte. jestli vydržim vzhůru, tak se možná budu koukat.

jinak: dneska je to přesně rok, co Dayshell vydali první album a nějakou zajímavou náhodou je to přesně na můj svátek. asi jsem byla předurčena. ale nevím k čemu.
v česku budou 5SOS, na který možná budu doprovázet kámošky
fall out boy mají zase novej song. teď teda není jejich, ale je to jenom soundtrack k nějakýmu animáku. ale už to mám stažený a jedu si celej den. xD ach jak je někdy život fajn.
mám konečně novej mobil, takže jsem se rozloučila se sračkou a ta putovala do koše. (dělám si prdel. tolik jsme toho prožili. nemůžu ho opustit.) (leží na stole)
zítra píšem z příroďáku a z češtiny. ani jedno neumim a ani se to nehodlám učit. nechť bohové rozhodují.
meloun zná percyho jacksona, z čehož jsem byla děsně vypleskaná.
pán Gee Way se rozhodl přijet do čr, takže mám dilema- jít na něj, nebo na blessthefall?
jsem superlíná
budu končit

přeju hezkej zbytek dne a čus!
máte se?

random. shits.

12. october 2014 at 20:23 | J&mie Jackson
a je tu zase. je tu, aby udělal místo něčemu jinýmu a lepšímu. ne. jenom škole, která mě mimochodem sere a dost deprimuje. jasněže v porovnání s normálním životem, kdy budu chodit do práce je to nic, ale teď jsem tady. a sere mě. hodiny mi odtikávají poslední minuty z posledního dne a při představě, že takovýhle nedělních večerů budou ještě stovky, je mi tak nějak zvláštně. a co když je tenhle poslední? co když zítra ztratím tu vůli vstát? nebo se vůbec nadechnout? a co když... ne! tak a dost, štěpánková! přestaň. myslet.
noo možná bych měla, když je zítra to pondělí...
ne!
někdy se mi zdá, že mluvím sama se sebou. ale když se na to zaměřím víc...... ne. pitomost.

je 20:00, stihla jsem všechno, co jsem chtěla a ještě jsem udělala všechno, co po mě chtěla mamka. (možná je to tím, že se mi vybil tablet a byla jsem líná ho dát na nabíječku a tak jsem neměla s čím ztrácet čas.) kdyby takhle vypadal každej můj den, byla bych šťastnej člověk.
když už jsme u toho štěstí: až na to, že mě ignoruje vlastní otec, kterýmu celej víkend volám, jestli mi už koupil fakker, je mi fajn.

dneska nám přivezli polystyrény na zateplení přístavby. celej den je děda se strejdou a bratrem připatlávali lepidlem na barák, takže to na dvoře vypadá jak po výbuchu polystyrénový výplně do sedacích pytlů. (protože "zasněžený" je hrozný klišé)

pomalu se začínám loučit se sračkamobilem. po tom posledním výpadku už to nerozdejchal, takže teďka když je potřeba, používám mamky mobil. ale budu mít novej. alcatel něco něco. už se na něj těšim. to bude zas neskutečnej pocit, vědět, že si můžu zavolat kdykoliv se mi zachce a nemuset ten telefon přemlouvat. *zasněnej pohled lvl: čumim na plakát oliho sykese*

drahá Radfordová, ty teda tvrdíš, že mým prozatimním smyslem života je hledání smyslu života?
když se to vezme kolem a kolem... noo možná na tom něco bude. díky. asi.

už nevim, co psát. téma týdne je ,Má smysl něco plánovat, a moje mysl není ve stavu, aby vymyslela něco delšího a smysluplnýho, takže si na to odpovím tady... ne i ano. (ha! teď jsem někomu zodpověděla životní otázku! určitě.)

pracuju na další kapitole. teda pracuju na ní už asi měsíc, ale pššššt.
dostala jsem super nápad. no v mý hlavě to vypadá a zní super, jen si nejsem jistá, že to dokážu i napsat. každopádně se máte na co těšit. bude to masakr.

vážně už se s timhle seru půl hodiny?


potřebuju někde inspiraci. potřebuju aby se stalo něco velkýho, abych měla o čem psát a přemýšlet. začínám se totiž nudit. asi jdu udělat nějakou blbost.
čáu.

10.10.2014, 20:52, narnie (možná i matrix)

10. october 2014 at 21:20 | J&mie Jackson
jen tak pro začátek: je mi fajn. ne tak fajn, jak bych chtěla, ale je to lepší. teda v jednu chvíli jsem měla chuť umřít a nejsem si jistá jestli jsem se přes to dostala, ale mám takovej ten zvláštně vyhulenej pocit.

je pátek. je hezký datum. bude víkend.
chtěla jsem se kouknout na pátek s Madbros, ale celý odpoledne jsem se učila Black parade na moje malý elektrický piánko. kousek už umim. obouruč je to sice fuška, ale řekla jsem si, že se s tim nějak poperu.
stihla jsem zkouknout zase tři díly violetty a sežrala jsem u toho mísu domácího popcornu z mikrovlnky. dělali jsme ho společně s bráchou. bylo to celkem dobrodružsví, páč jsme málem vyhodili do povětří celou kuchyň. s bráchou děláme popcorn, aneb kdo uteče, vykraje, bouchla nám trouba. aůle dopadlo to dobře. až na to, že kam jdu, tam nacházim popcorn.

nějak se mi ztrácí smysl všeho. nevím kam, ale jsem moc líná ho jít hledat. tak budu jenom ležet a čekat, až ke mě přijde nějakej jinej. (bullshit)
asi to není ten nejlepší způsob, ale mě se vážně nic nechce dělat. dneska ráno jsem se vzbudila a zvažovala jsem možnosti. vstát, či nevstát? toť otázka.
ale vstala jsem, přežila jsem školu, proflákala jsem odpoledne, typická já. možá bych měla začít něco dělat, ale nemám ten smysl, ten důvod, takže ne. ne teď.