hi guys!

dlouho jsem se neozvala, ale žiju, jsem tady. (jééé. potlesk.)

abych to nějak vysvětlila- nejdřív se mi vůbec nic psát nechtělo a když už chtělo, tak jsem neměla čas. v sobotu jsem byla nakupovat na Zličíně v Praze a včera jsem se učila a psala článek do školních novin, takže to bude zas něco. (ještě k tý praze: v příštím článku bude foto.)

téma týdne je platonická láska. to je ucházející. možná něco napíšu. ale víte, jak to vždycky dopadne. je z toho, ehm... nic.

měla jsem jet ve středu s L. do Prahy. do kina, pak šopovat a jelikož nikdy nejdela čínský jídlo, tak bysme se šli i nažrat. ale odvolala to. štve mě to, protože jsem se těšila, ale překousnu to. *crying* *ironie*

lidi, lidi, lidi, lidi, lidi, lidi!!!!! mám problém. ale problém jako svině.

abych to vysvětlila: mám kamarádku a ona má kamaráda, který se jí líbí. a on si mě předevčírem přidal na fb a domlouvali jsme se, že spolu půjdem na koncer, plus vezmeme ještě tu kámošku. no a to domlouvání koncertu se jaksi zvrtlo. teda zvrtlo se to z jeho strany. u mě to s ahoj začíná a s ahoj končí. nechci znít nějak egoisticky, (xD) ale zase nejsem úplně blbá a pochybuju, že píše holkám princezno, na potkání. a nějak to prostě je znát z toho, co píše. a lidi- já se cejtim příšerně už jenom z toho, že si s ním píšu a to že mi napsal princezno a všechny ty ostatní sračky mě dodělalo úplně. (díky, teď je ze mě ta největší kráva světa. bezva.) nechci ubližovat kámošce a zároveň nechci bejt hnusná na něj i přesto, že k němu žádný city nechovám.

a teď chci radu. jak mu mám nějak šetrnějc říct, že mi je... no... u prdele?

poslední dny mě zaplavuje takovej podivně krásnej smutek. jsem smutná z toho, že už My Chemical Romance nejsou spolu. jedna z příležitostí pro čr je vidět, byla v roce 2007 a to mi bylo sedm. tehdy jsem o nich dost dobře věděla, ale nějak jsem neměla možnost jejich hudbu víc poslouchat. a když už ty možnosti byly, já zas byla trošku vedle. poslouchala jsem rap a hip hop a takový ty popový srajdy. a pak to přišlo. březen 2013. to byl konec. konec kapely a mě chybí. nejspíš už je nikdy na živo neuvidím, ale jedna malinká část mýho já pořád doufá, že se dají dohromady.

heyy.

dobře. dobře. zas tak velký změny se konat nebudou. neměla jsem to srdce, abych smazala ty starý články. tak jsem alepoň změnila vzhled. (celkem se mi to zamlouvá.)

jediná velká změna je, že měním přezdívku z Tess na J&amie Jackson. je to složený ze jména Jamie, což má představovat Jaimeiho z PTV, akorát Jamie se mi tam hodí víc než Jaime a vylepšile jsem si to o ten ampersand (&) (pojďme dělat, že to zbytečně nekomplikuju.) a příjmení Jackson, který jsem si vypůjčila od Percyho Jacksona. (jsem geniální. prostě geniální. jsem... fajn. to stačí.)

šíleně mě bolí hlava. to mám z toho, že pořád sedím u ntb. a je mi vedro. jestli budu nemocná, tak se rozkuchám. (umm všimli jste si, že toho dost slibuju a málo plním? povídka dneska nebude. nějak mi to nešlo, tak jsem toho radši nechala. lepší pozdě, než blbě, ne?)

hello.

umm jen tak pro začátek- mám se fajn a nechci si to kazit tim, že budu přemýšlet, proč to tak je. depku mám stejně z příliš velkého přemýšlení o věcěch, co mě děsí a je tu jen malá šance, že se stanou. takže mám pravdu jako vždycky: přemýšlení bolí a přivozuje silné deprese, které mohou vést až ke stálému poškození charakteru člověka a jeho mozku.

jsem vyčerpaná. unavuje mě všechno. chození, jezení, spaní i dýchání a nejvíc mě vyčerpává smích. směju se. směju se prakticky pořád. řekla bych, že vypadám celkem šťastně. jen nevím jestli je to to, co chci.

je půl desátý. je to zajímavej čas. takovej ideální na to, jít spát. potřebovala bych se vyspat. jen to nějak nejde. člověk by řekl, že zavřít oči a usnout, je naprosto přirozený a jednoduchý, ale já se cejtim jak kdybych běžela maraton.

ničí mě. ničí mě tak nějak všechno, ale nejvíc mě ničí on. chybí mi a bolí to. (a teď mi ani neodpovídá.) bojím se. bojím se, že o něj přijdu. že se to virtuální pouto mezi náma prostě zničí, že to jednou nebude. a on zmizí a všechno to vyšumí.

musí to být zrovna teď? jestli se rozhodne to skončit teď, tak to asi nepřežiju. nebo možná jo, ale už to nebudu já. budu něco, co kdysi žilo a cítilo a pak to vyhaslo.

mám toho tolik, co bych řekla, ale mám pocit, že dokud to nebudu moct zakřičet, nebude to mít žádnej význam. a i když, bude to jako vždycky. budu řvát, ale nikdo kolem mě neuslyší. možná uslyší, ale budou dělat, že se nic neděje. tak jako vždycky. nepovšimnutá.

možná je z toho cesta ven. možná je to úplně zřejmý, jenom já to nevidim. potřebuju aby mi někdo řekl, jak jednoduchý tohle všechno je, že to bude dobrý, že až spadne ta tma, zas vyjde slunce a já se budu moct doopravdy usmát. jen si musím počkat.

jenže, co když už nemůžu čekat?

Heeeeelo!

vážení, prosím o potlesk. je tu další část!

neměla jsem tolik času, takže jsem vždycky napsala jenom kousek a pak jsem to zabalila. a takhle to šlo celou dobu. ale je to tady, a já doufám, že se vám to bude líbit.

tenhle díl je takovej spíš okecávací, ale hodně se toho dozvíte, vlastně snad už všechno, co byste měli vědět. nic moc se tam neděje, ale nebojte se- ta nejětší akce teprve přijde a to, co se odehrálo do teď, nebylo vůbec nic.

protože už jste nejspíš zapomněli, co se dělo, tak mi dovolte vám to připomenout:

začíná to být špatný. všechno. zima se blíží. začíná to foukat od sveru, celý dny prší. mám pocit, že se to už nezlepší. potřebuju sluníčko. možná by to přineslo trochu světla i do mýho života.

štvou mě. všichni lidi mě serou. začíná mi to přerůstat přes hlavu. jsou tak šťastný. je to nechutný. chce se mi z toho vracet. už nemám ani sílu se usmát, tak věčně čelim otázkám, co mi je. řeknu jim, že nic. v podstatě je to pravda, jen nemám na nic chuť. nemám chuť na život.

pořád si mu na něco stěžuju. napsal mi, že mu to nevadí, že rád pomáhá lidem, který má rád. jen si nejsem jistá jestli mu moje osoba nestěžuje bytí. je to deprimující.

Hello,

po delší době se zase vracím k téhle bohem zapomenuté rubrice.

To, co se bude dít 28. října, je asi všem fanouškům Black Veil Brides jasné. Pokud se nestane nic, co by to znemožnilo, tak vyjde jejich nové album.

Pro samý nadšení z Centuries od FOB, jsem se nějak o novinky motající se kolem BVB, moc nezajímala. track-list, je k vidění už celkem dlouho, ale stejně vám ho sem hodím

01. Heart Of Fire
02. Faithless
03. Devil In The Mirror
04. Goodbye Agony
05. World Of Sacrifice
06. Last Rites
07. Stolen Omen
08. Walk Away
09. Drag Me To The Grave
10. Shattered God
11. Crown Of The Thorns

takové vedlejší info: na další části příběhu se pořád pracuje. snad to do konce týdne vydám. už to slibuju dlouho, ale potřebuju si to promyslet a do toho ještě píšu jednu fanfiction. časem vám pak šoupnu upoutávku a kdyby se to ujalo, tak bych se tomu začala víc věnovat.

with love a proud member of BVBArmy.

heyy,

škola mi nedovoluje se blogu věnovat dostatečně. štve mě to. štvě mě vám teď říkat, že škola je pro mě přednější. není. jen nechci skončit jako popelář, tak to budu muset ještě chvíli přežít.

dneska jsme měli první trénink po prázdninách. z dnešního dne to byla asi jediná chvíle, kdy mě nikdo nesral a mohla jsem mluvit s normálníma lidma. kromě toho, když jsem ve škole byla s K. ona je jediná, co mě pochopí. teda doufám, že mě chápe. (vím, že si to přečteš. miluju tě.)