June 2014


Fa la la la la!

29. june 2014 at 16:20 | Tess |  diary

Hlavu mi zamotal Banán. Prostě Banán.

28. june 2014 at 14:31 | Tess |  diary
Hello,
nemám pro to žádnou omluvu. Prostě nemám.
Včera jsem do sebe narvala takovej ten sýr na gril. Jasně, pojďme si k tomu dát tmavej celozrnej chleba a tunu zeleniny, a dělejme, bůhví jak to neni zdravý. Fuck you diet!

Hlavně, že jsem si řekla, že prostě večer nebudu tolik žrát. Vlastně bych neměla žrát vůbec, třeba by se pak ty moje stehna přestaly tak klepat, ale bejt anorektička se mi hnusí ještě víc, než vyžraný prasata z Mekáče. Fuck you diet!

To mi připomnělo, že máma právě došlehala těsto na buchtu. Měla bych ho jít ochutnat. A měla bych sežrat nejmíň půlku, abych si byla fakt jistá, že je to poživatelný. Jasně pak budu blejt, ale za to mi to stojí.Mozku, drž tu svojí zasranou klapačku. Já prosím pěkně, se snažím žrát alespoň trošku zdravě. Díky.

Call her Radford.

27. june 2014 at 18:55 | Tess |  unpopular opinions
Ehm Hello,
tenhle článek bych chtěla věnovat (věnovat? Really? vážně jsem to tak řekla? No nic, z tohohle už se nevymotám.) jedné úžásné blogerce.

Absolutně netuším, jestli si toho všimne, ale mám prostě potřebu o ní něco napsat.

Její blog znám zase přes jiný blog a mám ho hrozně ráda. Když to jde-což většinou jde- chodím na něj každej den a vlastně se na ty její články vždycky těšim. Těšim se, až se dozvim, co udělala 'Fro a jak se jí zdálo o Simírovi. (absolutně nechápu, kdo to je, ale žeru, jak ho pojmenovala)

V poslední době mám tak nějak nedostatek knížek, takže si to kompenzuju jejíma slohama. (nemyslim to zle. naopak.) Nevim proč, ale její články-ať už jsou o sebevětších sračkách, (ne že by někdy byly)- mě vždycky dostanou.

Možná je to tím, že ať už píše o čemkoliv, dokáže to podat, ani ne tak zajímavě, jako spíš neokoukaně. Rozhodně píše takovým tím stylem, kterej by vám učitelka ve slohu prostě neschválila. Alespoň ta naše ne. A mě to fakt baví. Baví mě číst o jejím životě a o tom, jak moc jí Simír běhá v hlavě. Kurva mě to baví.

A kurva bych chtěla vědět od kud vzala ten obrázek s těma pitíčkama, či co to je. Jsou tam jednorožci a je to nalevo pod tim epickym králíkem. Drž hubu, drahá mozkovno.

Dear Radford,
pokud tohle čteš, tak mě prosím neukamenuj. Je to jenom můj názor, na tvůj-epickej-blog. Děkuju.
s láskou Tess.

Now, you're going with me.

26. june 2014 at 21:18 | Tess
Hello,
tohle je vtipný, ale zároveň rozomilý. Smějící se
Oni dva jsou spolu děsně awww. :3
Já z toho nemůžu, ale dneska nemůžu ze všeho, takže to nejspíš není ani tak z poloviny vtipný, jak mi to přijde, tak si toho nevšímejte. Smějící se

Matka mě odveze do blázince. Ne dělám si prdel, zatím ne.

25. june 2014 at 20:10 | Tess |  diary
Hello,
dneska mám pořád ještě vyhulenou náladu. A zašlo to až tak daleko, že jsem se prostě musela uklidnit Smějící se.
Máma už mi vyhrožovala blázincem. Jóó ta se má. Pracuje tam, tak si mě tam kdykoliv může odvízt.Smějící se

Slíbila jsem jí, že se sklidnim, takže poslouchám smutný písničky.
Jo už se mi chce i brečet.
Jak já to miluju.

Jen tak pro představu: Vážně jsem běhala po schodech půl hodiny nahoru a dolů. Vážně jsem potom třikrát oběhla zahradu a vážně jsem pak seděla a každejch pět vteřin jsem se začala tlemit jak... no jak kretén.
I'm an asshole baby, asshole baby.
Ale mám k tomu důvod. Awww. :3

Takže Deathbeds byla uklidňovačka číslo jedna. Usmívající se
btw: právě jsem si zkazila 69. článek. Pfff.

s láskou Tess.

69 is a cool number.

25. june 2014 at 17:01 | Tess |  diary
Hello,
Dneska jsem šla do školy a koukám na barák sousedů. Číslo popisné? 69. Tak si řikám, Faajn to bude zas den, začínáme šedesát devítkou.Smějící se ( s L. jsme na tohle ujetý. Ano jsme panny Smějící se)

Potom nastupuju do autobusu a řidič má nad sebou takovou blikačku, co ukazuje číslo autobusu a číslo pásma, který jede. A co tam není napsaný? Číslo pásma: 69. Bezva, náhoda.

Vystupuju z autobusu a jakási ženská má na tašce 69. Tak si řikám, Ty vole. Zázraky se dějí.

Ono to ale nestačilo. Když jsem přišla do třídy, tak jsme začali dávat lavice ke stěnám, abysme si udělali místo na tancování. (Měli jsme party hard Smějící se) Dvě lavice se nechaly u tabule a bylo na nich jídlo. A učitelka ještě před tím, než jsme si mohli pustit písničky něco mlela. (Měla jsem tam svůj komp a bedny, jakože repráky. Pojďmě si zahrát na profi DJ, což?) A já jsem se nudila, takže jsem začala počítat jídlo na tom stole. Nějaký křupky, brambůrky, něco sladkýho, tyčinky, Cola, Mattonka a různý další píčoviny, co jsme neměli šanci sežrat. A co mi asi vyšlo za číslo? Jasně že 69. Počítala jsem to dvakrát a když se dohromady spočítaly pytlíky brambůrek, krabičky muffinů a slanejch tyčinek, sáčky bonbonů, flašky a plechovky pití, tak prostě vyšlo 69. A nás je v tý třídě 19 a skoro všechno jsme sežrali a vypili. Smějící se

A co byl ještě větší gól, toho jsem si všimla až když jsem si balila počítač, nahoře je výrobní číslo a je tam v tom 69. Jak jinak, že?

Takže dneska je den 69. Hurá slavme. Smějící se

A ještě jedna věc. Tenhle článek je na mém blogu v pořadí 69. To mě poserte. Mě to vážně pronásleduje Smějící seSmějící se.

Všichni hledají souvislosti s číslem 23, já ani hledat nemusim a 69tka ke mě chodí sama. Jope já pořád musim mít něco extra.

s láskou Tess. Smějící se

Trauma z klaunů? Jo.

24. june 2014 at 15:49 | Tess |  diary
Hello,
tak myslím, že od teď mám doživotní následky. Klaunů jsem se bála i před tím, ale tohle je moc.
Salbší povahy by si měli rozmyslet, jestli se na to chtějí podívat, není to nic příjemnýho, ačkoliv ten smích je vtipnej.Smějící se

American princess.

23. june 2014 at 13:35 | Tess
Hello,
joo žádnej hvězdnej moment už tu dlouho nebyl. Huuups. Ale prohrabala jsem všechno možný a našla jsem Alexe z All Time Low.

Princeznička :DDDDDDDDDDD

:DDDDDDDDDDDDDDDD Tohle mě totálně dorazilo.