Umíráme v Boleslavi

7. may 2014 at 20:58 | Tess |  diary
Hello,
takže, tady máte ten slíbený článek. Je to o mém pondělku 5.5., není to zrovna zásadní den, ale ten den nebyla škola a stalo se toho hodně, tak jdeme na to. Usmívající se

8:00. Autobus zastaví před školou a jako obvykle začíná boj. Boj o nejlepší místa. Ruce všude kolem. Zmítám se někde uprostřed davu. Lidi nalevo. Lidi napravo. Ruce všude kolem. Skoro nemůžu dýchat.
Ano, tak nějak vnímám nastupování do aoutobusu vždycky, když nás učitelé mučí exkurzemi a "vysoce zábavnými" výlety na hrady a zámky. Tentokrát se naše neustále optimistická učitelka zeměpisu a matematiky, rozhodla vzít nás do Boleslavi do Škodovky. Bezva. Super. Další výlet u kterého se unudím k smrti.
No, až na tu škodovku to nebylo tak děsný Smějící se. Cestu tam se strávila kecáním hovadin s kámoškou. Než se nás učitelky rozhodly poslat do pekel horoucích, zastavili jsme se na zámku Loučeň. Krom zámku je tam taky asi deset bludišť, bohužel nám na jejich projití daly učitelky jenom hodinu. Ano, nestihli jsme si projít ani polovinuSmějící se. Zato jsme udělali s kámošema asi tunu selfies Smějící se. Alespoň něco pozitivního.
Po návštěvě zámku jsme se konečně vydali do vysněné škodovky. Nejdřív nás učitelky zatáhly do muzea. Dostali jsme tam rádia, sluchátko a poslouchali jsme velmi zajímavý výklad paní průvodkyně. A nebyla by to naše škola, kdyby si většina lidí co jela nezapíchla sluchátko do mobilu a na průvodkyni se vykašlali.Smějící se Ale takhle je to asi všude.
Po muzeu jsme se vydali na prohlídku hal s výrobou. Průvodkyně nás neustále zahlcovala spoustou čísel, datumů a kilogramů spotřebovaného a roztaveného kovu za den. Děs. Aby toho nebylo málo, v halách bylo děsný vedro. A já si s sebou nevzala ani pití, takže mě bolela hlava a myslela jsem, že mě tam snad budou muset pohřbít spolu se spoustou nepovedených autodílů. Ale přežila jsem a dočkala jsem se vysněného konce prohlídky.
Nakonec se učitelky rozhodly že nás budou mučit ještě víc a nechaly řidiče aby zatavil pře nákupním centrem Olympie. Neměla jsem zrovna náladu na procházení obchodů, ale chytla jsem svoji nejlepší kámošku a vydali jsme se ven z autobusu. A teď přichází-sice né moc zábavná- ale rozhodně nejzajímavější část dne. Není to zrovna něco s čím by se dalo chlubit, ale nakonec proč vám to neříct. Vycházela jsem z autobusu hned za jedním klukem, říkejme mu třeba Pan X. Před ním šel další kluk- Pan Z. Když se Pan X uráčil vylézt z autobusu vrhnul se na Pana Z a asi třikrát ho praštil pěstí do obličeje, z čohož si Pan Z odnesl jako následek červenou půlku obličeje. Jelikož jsme šla za Panem X, viděla jsem to mezi prvníma. Otázka ovšem zůstává. Proč Pan X ubalil Panu Z? Ano, je v tom holka Smějící se. Ne, já to nejsem Smějící se.
No, když se tohle odehrálo vydali jsme se s kamarádkou do Olympie a zastavili jsme se v New Yorkeru. A nebyla bych to já kdybych si něco nekoupila.S vyplazeným jazykem
Po návštěvě Olympie nás paní učitelky nastrkaly zase do autobusu a vydali jsme se na dlouhou cestu zpátky domů.
No, možná to nakonec nebyl až zas tak špatnej den, ale rozhodně to nebylo něco, co bych musela absolvovat víckrát.

Je to trošku delší, ale snad jste si početli Usmívající se.

s láskou Tess.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Rosie Rosie | 11. may 2014 at 18:07 | React

Taky jsme před dvěma lety byli se školou v automobilce, ale nikoho z nás nenapadl tak geniální nápad si strčit ty sluchátka do mobilu. Buď jsme moc slušný, anebo moc blbý :D. Jinak tě naprosto chápu, já v tý automobilce taky málem umřela nudou :-D

2 theworldinsidemyhead theworldinsidemyhead | Web | 12. may 2014 at 20:05 | React

no jo noo, my jsme škola hroznejch rebelů :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement