Můj kousek nebe

12. may 2014 at 20:34 | Tess |  Téma týdne
Hello.
Nevím, jestli mi bylo v té době pět, ale z dětství mám jednu vzpomínku. Vzpomínku jasnější, než všechny ostatní…
Byla zima. Všude kolem padal sníh a já jsem seděla u okna na křesílku a koukala se ven. Potom jsem položila ruku na sklo a řekla jsem mamce: Mami? A odkud se berou vločky? A máma mi řekla: To někde nahoře na nebi andílci naklepávají polštáře a tohle je peří z těch polštářků. Potom mě vzala za ruku a zeptala se mě, jestli si chci jít ven hrát do sněhu. Už nevím co jsem jí tenkrát řekla, ale pamatuju si, že jsem pak stála pod velkým stromem na zahradě (moc velkej ten strom není, ale byla jsem malá a myslela jsem si že je) a koukala jsem na sníh, co se snášel všude kolem k zemi. Pak jsem napřáhla ruku a na ní se mi usadila vločka. Na ten pocit si pamatuju do teď. Když jsem vločku chytla, byla jsem tak šťastná, myslela jsem si, že jsem chytila kousek polštáře andílků, že jsem chytila kousek nebe.

Vždycky, když se na ten strom, co máme na zahradě, kouknu, vidím sebe jako malou holku, co nemá žádné problémy a její jedinou starostí je, jestli se vločky příští rok zase vrátí a jestli znova bude moct chytat svůj kousek nebe.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Red Rose Red Rose | Web | 14. may 2014 at 15:35 | React

Tak to máš nádhernou vzpomínku. Jak jsi četla, tak já jich mám plnou spoustu. Ale to jsem v ten moment zapomměla na jednu. Táta nás opustil a to kvůli mámě. :-( Dodnes na to vzpomínám a kolikrát v noci brečím... No. Dost vzpomínání :D Pěkný článek ;-)

2 theworldinsidemyhead theworldinsidemyhead | Web | 15. may 2014 at 21:01 | React

[1]: to mě mrzí, s náma táta taky už nebydlí, sice né kvůli mámě, ale ...no on si zato může sám :D děkuju! ;-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement