Be different. Be original.

31. may 2014 at 22:35 | Tess |  Téma týdne
Narodil jsi se jako originál, tak nezemři jako kopie.

Jo. Přesně tohle říkají takoví ti "swaggeři". Ty lidi, co jsou hippie a hrozně nad věcí a jsou "jiní".
Nebo si to o sobě alespoň myslí.
Ale opak je pravdou. Takovýhle lidí najdete na světě stovky, ne-li tisíce. Všichni si o sobě myslí jak jsou bůhví jak originální a boží a "kůl" a mají... Já vlastně nevim co.

Tyhle lidi přímo nesnášim. Říkají o sobě, že jsou sami sebou, že jsou jiní a nikdo na světě se nechová jako oni. A přitom když vidí někoho opravdu jiného, někoho opravdu zvláštního a neokoukaného, tak se do něj hned navážejí.
Sakra proč?
Proč vy "populární" nadáváte nám jiným? Myslím těm opravdu jiným. Ne těm co si na ně hrajou. No, proč?
Protože jsme opravdu jiní.
Jsme vám jak trn v oku.
Vyčníváme z řady.
Nesplňujeme vaše ideály.
Nejsme jako vy. Nejsme oblíbení, cool, a nemáme ten tolik oblíbený swag.
Jsme prostě jiní.
Opravdu jiní.

Říkám MY.
Proč?
Protože já jsem taky jiná. Myslím opravdu jiná, nehraju si na to. A nejsem jediná z těch vážne jiných lidí. Nejsem jediná černá ovce na světě.
Je nás víc.
Čím dál tím víc.
Víc a víc lidí chce být jiných.
Měnit se a vyčnívat z řady.

Ale je to vůbec dobře? Nebyl by svět lepší, kdyby bylo všechno stejné? Nebylo by to pak jednoduší?

Já bych řekla, že pokud na světě nebude nic ani trochu odlišného lidi se nebudou mít o čem bavit. A o tom to přesně je. Jakmile člověk uvidí něco jiného, hned o tom začne mluvit. A je fuk jestli je to člověk nebo věc. Jestli o tom budou mluvit pozitivně nebo to-jako většinou-zkritizují. Hlavně, že budou mít o čem mluvit.

A teď si představte, že nebude nic o čem by se člověk mohl bavit. Divné, že? Zrovna člověk, takový výřečný tvor. Skoro nepředstavitelné. Ale mě by to až tak nevadilo. Nevadí mi ticho. Jsem ráda sama.

Možná proto jsem tak divná. Já musím být sama. Potřebuju být sama. Potřebuju prostor pro svoje myšlenky. A ten mám jenom, když kolem mě nikdo není. Jenom ticho.

Zároveň ale potřebuju lidi. Lidi, co mě tolikrát soudili za můj vzhled. Za to jak vypadám, jak se oblékám a kolik kilo mám navíc. Sakra já vážně potřebuju samotu i pozornost.

Někdy mám právě kvůli tomuhle pocit, že jsem opravdu nejdivnější ze všech. Jakoby uvnitř mě žily dvě osoby a ty spolu pořád válčily. A v jednu chvíli by vyhrávala ta osoba veselá, milá a přátelská- ta co potřebuje kolem sebe kupu lidí a oni ji mají rádi- a chvíli zase ta osoba která propadá záchvatům paniky, která brečí ani neví proč-ta která má z lidí strach a jejím nejlepším přítelem je ticho a samota.

Ano. Teď už je všechno samozřejmě lepší. Můj život je lepší a já jsem lepší. Lidi mě mají rádi a já mám ráda je. Všechno mi vychází a daří se mi. Zhubla jsem a nejsem ani nejošklivější. Ve škole mám dobré známky a super vyhlídky do budoucnosti. Jak idylické, že?

Na druhou stranu, je tu jedna moje dobrá kamarádka. Ona je taková tichá, smutná a uzavřená. My dvě nejdeme moc k sobě- já jsem ta veselá a přátelská a ona ta tichá, co se nesměje- a přesto k sobě tak nějak patříme. Je to divné. Mám ji tolik ráda, je jako moje sestra, ale vždycky když ji vydím, připomíná mi všechno zlé, co jsem kdy prožila. Někdy to fakt nezvládám a musím od ní odejít. Hrozně me to užírá. Cítím se tak odporně, že musím odcházet od někoho, koho mám tolik ráda, protože on je ten důvod proč nejsem úplně šťastná.
Co mám jako dělat?
Jsem vůbec normální?
Vážně je to tak, že se mi hnusí vlatní sestra? (samozřejmě ne biologická.)

Ne. Nejsem normální. Něco je se mnou špatně. Ale vyrovnávám se s tím. S tím co se stalo v minulosti. Tolik špatných věcí a já dokážu zapomenout. Alespoň na většinu.

Nevím, jestli právě tohle ze mě dělá "tu jinou" . Jestli ty dvě osoby uvnitř mě opravdu jsou, nebo je to jen můj blbej pocit. Ale čím víc se ta moje kamarádka směje, tím míň mi připomíná to špatné. Je to jakoby z ní spadly všechny stíny, co mě kdy pronásledovaly a ona všechno prozářila. Celej můj život. A září ještě víc, když jí úsměv na tváři vykouzlím já. Ale to lidi říkají běžně. Že dokážu lidi přimět se usmát, že jsem takové chodící štěstí.
Co když tedy jsem a všechno svoje štěstí rozdávám okolí?

Ne to je pitomost. Ta smutná osoba ve mě denodenně prohrává a je slabší. Ale pořád tam je. Můj život není bez mráčku a když už se nějaký mrak objeví je z toho zpravidla pěkná bouřka. Takže se nemusím bát na osoba uvnitř mě, ta co mě dělá to jinou, pořád čeká až bude moct znova udeřit. Potom do toho všeho zase spadnu.

Ne. Vážně je to pitomost. Já přece svoje štěstí nikomu nedávám.
Jsem šťasná.
Ale ne úplně.
Pořád mi chybí něco. Něco, co by mě učinilo doopravdy šťastnou. Něco, co by nadobro zahnalo tu nešťastnou osobu uvnitř, ale zanechalo by to tu mojí divnost. Takovou tu odlišnost, protože já se přiznám. Líbí se mi být divná a jiná. Líbí se mi být taková rozpolcená. Líbí se mi, když se ve mě ty pocity mísí a každých pět minut mám jinou náladu. Já nechci být stejná jako ostatní.

Pokud jsem se tedy narodila jako ten originál tak tak chci i zemřít.

Chci umřít jako černá ovce. Tak a je to venku.



Jak tak na to zpětně koukám, celkem jsem se rozepsala.
A taky jsem často odbočila od tématu. Ale co, vždyť já jsem přece ta divná a jsem na to pyšná. Tak buďte i vy :)

s láskou Tess.


 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Radfordová Radfordová | Web | 1. june 2014 at 10:20 | React

Pravděpodobně to tak má mnohem víc lidí, než se vůbec může zdát. Máš tu výhodu, že jsi šťastná, i když třeba ne úplně - otázkou je, jestli je něco jako úplný štěstí :) Spousta lidí je rozpolcená nad tím, co cítí. Potom je tu ta možnost, že jsi zničená, že přemýšlíš nad tím, že všechno ukončíš, že to prostě zabalíš, ale dál chodíš a usmíváš se jako pitomec, protože nemáš sílu o tom mluvit. Život je divnej, hm? :D
Je dobře, že jsi jiná. Umřít jako černá ovce... zní fajn :)

2 theworldinsidemyhead theworldinsidemyhead | Web | 1. june 2014 at 21:29 | React

Já jsem vlastně takovej srab, že bych se nekázala zabít. Prostě bych se bála. :D Jo řezala jsem se, ale vím, že je to pitomost. Následky máš už navždycky a pořád si to nosíš s sebou. Snažim se být spokojená se sebou a být šťastná. Ale pořád mi prostě něco chybí.[1]:

3 Venouš Venouš | Web | 3. june 2014 at 18:24 | React

Já si často připadám jako mimozemšťan. Počítá se to taky? XD

4 Tess Tess | Web | 3. june 2014 at 19:37 | React

[3]: Jasné že. Vítej v klubu divnejch :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement