April 2014

Tóny písně

27. april 2014 at 21:21 | Tess
Miluju ty písničky při kterých máte husí kůži, chce se vám tančit a vykřičet slova té písničky do světa.
Znáte to?
Mám to tak pořád.
Někdy mi nějaká písnička uvízne v hlavě a ne a ne se jí zbavit. Prostě tam je a nechce se jí pryč Usmívající se.
Stává se vám to?
Mě pořád.
Miluju když si pustím písničku a na celej barák si zpívám. Jedna písnička ve mě zanechá tisíc pocitů. Můžu mít jakoukoliv náladu... stačí si pustit tu správnou hudbu a už je dobře.


- tady je pár mých oblíbených Usmívající se

zdaleka to není všechno ale nechtěo se mi u toho strávit mládí S vyplazeným jazykemSmějící se

Co dál?

27. april 2014 at 20:28 | Tess
Čus lidičky ,
byla jsem docela překvapená, že se od včerejška na můj blog už někdo kouknul, takže i kdybcych všechno ostatní měla psát jenom pro ty co to viděli včera, tak budu.
No, a jak to tu teda bude vypadat? V příštích dnech bych chtěla do rubriky Books začít psát něco jako recenze. Každý týden si vyberu nějakou knížku, napíšu na ni svůj názor, co se mi na ní líbí nebo naopak nelíbí, atd. a pak vám to sem hodim.
A co dál? Občas mě přapadne vysoce poetická chvilka a mám chuť napsat světový bestseller. Jenže většinou z do detailu promyšleného, super příběhu zůstanu jen u úvodní věty. Nedá se nic dělat, to jsem prostě já . S kratšíma příběhama jsem na tom ale líp, takže do další rubriky-Strories-bych chtěla psát shortstories. (možná sem tam nějakou tu fanfiction .)
A kdo ví, třeba se dočkáte i příběhu na pokračování .
Samozřejmě budu psát i o zásadních dnech svého života atd.
No, to je asi všechno co jsem chtěla dneska napsat a u příšího článku zase ČUS!

s láskou Tess <3

Jak to vlastně začalo...

26. april 2014 at 22:04 | Tess
Hello,
moc od tohohle blogu neočekávám, ale zkrátka se mi toho v poslední době stalo hodně a chtěla bych se o to s někým podělit, no prostě to potřebuju někam napsat. Pro začátek na blogu budu sama a možná později ho budu s někým sdílet. Svoje jméno sem psát nebudu- budu mít přezdívku Tess-protože jak řekl NejFake-"Jméno ani tvář nejsou důležité..." No, dost bylo filozofování, jdeme rovnou k věci .
Tenhle blog bude o všem možném teenagerovském, hlavně o knížkách a nejrůznějších hudebních skupinách. Ale hlavně bych se tu chtěla podělit o svůj vlastní svět a život.Možná to bude i někoho zajímat .
Však pozor! To co tu nenajdete jsou One Direction (fakt sorry, ale nemám je ráda ), justin Bieber a jiný podobný existence.

A teď něco o mě, abyste to pochopili povím Vám příběh...
Začalo to Percym Jacksonem...

Byl to malý, hranatý balíček. Koukala jsem na něj celý večer, co jsme seděli s mamkou a bráchou v obýváku a rozbalovali u stromečku dárky. Už tehdy mě to k tomu táhlo. Bráška viděl že na něj tak koukám, a tak mi ho podal. Plná očekávání co v něm může být, jsem ho otevřela… tehdy jsem ještě nevěděla, že ten balíček byl vlastně osudový.

Jak už jsem řekla, začalo to Percy Jacksonem. Ano, nejspíš hádáte správně, v tom "osudném" balíčku byly právě knížky s Percym. Ne jedna nebo dvě, dokonce ani tři. Byl to celý komplet, všech pět knížek. Nejdřív jsem byla samozřejmě nadšená že jsem dostala knížky, moje nadšení ale opadlo když jsem si přečetla o čem to zhruba tak je. Bohové mě předtím totiž moc nebrali a taky jsem nikdy předtím nečetla knížku z klučičího pohledu. No, ale po týdnu mi to nedalo a řekla jsem si- "Jsou to jenom knížky, co může být tak špatnýho na řeckých bozích?" (Teď už bych v životě neřekla frázi "jenom knížky" jooo byla jsem blbá ) A tak jsem dala Percymu šanci a vytáhla jsem z poličky Zloděje blesku čili první díl. Byla jsem z toho tak nadšená, že jsem nemyslela na nic jinýho a sáhla po dalším dílu. Tak se stalo a během ledna 2014 jsem přečetla všech pět dílů. Do knížek jsem se doslova zamilovala a ke konci ledna jsem se koukla i na zfilmovaný první díl ze kterého jsem byla celkem zklamaná, ale k tomu jindy. Potom jsem nějak narazila na Hunger Games a můžu říct,že je to naprosto úžasný. (ano přiznám se, knížky jsem nečetla,ale rozhodně to mám v plánu) Každopádně jsem viděla oba filmy. Po HG jsem nějak začala na FB sledovat stránky tohohle typu a narazila jsem na skvělou stránku Heroes of our generation (https://www.facebook.com/this.stories.changed.our.lives?fref=nf) O pár dní později jsem znova vzala do ruky poslední díl z Percyho série a napadlo mě jsetli není náhodou zfilmovaný i druhý díl. A byl. Hned ten den jsem se na něj koukla, i když jsem měla trochu strach z toho, co uvidím po zhlédnutí prvního dílu, kterej byl, jak už jsem řekla nic moc. Ale tenhle díl už byl lepší a hned na začátku hrála libová písnička. Strávila jsem celou noc hledáním jejího názvu. A nakonec jsem našla. A to už se dostáváme k další důležité věci v mém životě- k hudbě. .Ta písnička byla od americké skupiny Fall Out Boy.Fall Out Boy
Chvíli mi trvalo než jsem si k jejich hudbě našla cestu, ale nakonec jsem si ji našla a kapela patří k mým oblíbeným. Po FOB, kterým jsem totálně propadla, přišla další skupina a to All Time Low. I k těmhle klukům jsem si musela hledat cestu. Po ATL přišli Bring me the horizon a s nima to byl pořádnej masakr. Líbila se mi od nich jenom jediná písnička a ty ostatní na mě byli prostě moc "řvavý" .
Než jsem se skamarádila s touhle kapelou uběhl skoro měsíc. Během toho měsíce jsem často koukala kde budou mít koncerty FOB. A byla to asi chyba, protože jsem narazila na něco, co mi trochu rozesmutnilo nadcházející dny. Fall Out Boy pořádali koncert v Paříži přesně v den mejch narozenin 12.3. 2014 a já tam samozřejmě nemohla bejt. fakt mi z toho bylo v tý době blbě.
Ale co se dá dělat, život šel dál a došel až k Sleeping with Sirens. To je další moje oblíbená kapela. Asi vás zajímá jak to teda bylo s Bring me the horizon. No tenhle příběh měl šťastný konec. I když mi to chvíly trvalo, cestu k BMTH jse si našla a když jsem začala poslouchat Sleeping with Sirens, další kapely už hrnuly samy- Pierce the Veil, Skillet, Evanescence, Coldplay, Simple Plan a po dlouhé době jsem zase začala poslouchat Linkin Park. I když musím říct, že v tomhle světě zamořeným Directioners, bylo těžký najít někoho kdo by poslouchal to samý co já a tak jsem zase začla víc věnovat knížkám. Objevila jsem pokračování Percyho- Bohy Olympu a taky jsem začala číst Mortal Instruments. Před nedávnem jsem začala sledovat seriály jako Star Crossed a The 100. Zhruba před pěti dny jsem začal chodit běhat a když jsem se nad tímhle vším zamyslela, řekla jsem si: "Sakra, jsem jiná. Změnila jsem se a za všechno může Percy Jackson."

Doufám že se můj první článek líbí a že se našel alespoň jden člověk co to dočetl do konce
S láskou Tess.